konec

7. january 2018 at 0:39 | Shadow |  Blog

konec!! nemohu si vzpomenout na heslo k emailu takže ho nemohu smazat

 


 


Psychopatický sourozenci

3. january 2018 at 18:49 | ╬ Gothic Soul ╬ |  Creepypasta
Zdravím mne se přezdívá Jeff the Killer. A mé milované sestře Carol the Killer. Chtěl bych vám vyprávět náš příběh. Já se jmenuji Jeff a straním se lidem. Jako má sestra Carol. Lidé nás nemají v lásce. A nikdy neměli ani nebudou. Jsme se svou sestrou prostě jiní a odlišní. A lidé nás odstrkují jako odpad. Ano jako bysme byli kus hovna na zemi. Asi tak nás mají lidé v lásce. Tož jak by se vám líbilo takové zacházení jak zacházíte vy s námi? Tato myšlenka mi běhala stále dokola v hlavě. Měl jsem jediného kamaráda Sinara. Byli jsme jako bratři. Avšak jednoho ponurého dne před Vánoci spáchal sebevraždu. Všiml jsem si, že ho něco trápí, ale tentokrát se mi nesvěřil. Po jeho ztrátě jsem začal mít myšlenky na smrt. Až najdu ty co mohou za jeho smrt tak je rozpářu a zažijou správné utrpení. Musí zažít tu bolest co mi způsobili. Musí ochutnat tu bolest! Až po jeho smrti mi má sestra oznámila, že ho milovala. Ale bála se cokoli říci. Má sestra teď pro mne byla vším. Ale sotva jsem pohřbil bratra tak na to svou sestru. Zabiju je! Všechny! Do jednoho! Můj mozek začal přebíhat do čistého šílenství. Začal jsem se zajímat o černou magii a přemýšlet nad tím jak je oživit.

Ano mé šílenství bylo čímdál více šílenější. Tak moc jsem je chtěl oživit až jsem zešílel? Nedalo mi to. Musel jsem přijít na to jak je dostat do jakékoli formy života. Pak jsem naš něco co by mi mohlo pomoci. Najít nějakou živou schránku a a k ni připoutat jejich duše. Ale to jsem nechtěl. Nakonec jsem vykolal jejich těla a přemýšlel co dál. Nakonec jsem vymyslel , že se pokusím je přivolat do svých mrtvých těl jedním rituálem, o kterém jsem kdysi četl. Naštěstí jejich těla nebyla v úplném rozkladu. Nebyli pohřbeni ani týden. Nakonec se těla začala hýbat. Avšak oba byli vyděšení a zmatení. Navíc si většinu věcí nepamatovali. První otázka co mi padla na jazyk bylo " A jaké je to po smrti?" oba se zmateně podívali na mne. Jako by byli z kamene. Seděli na hřbitovní půdě a hleděli na sebe. " To jsem já Jeff" pronesl jsem. " Ty jsi má sestra Carol a ty můj jediný kamarád Sinar." připomínal jsem jim. " Ano my víme" pronesli současně a naštvaně. Avšak oba byli ste mrtvý. Tedy jejich těla. Házeli na mne vražedné pohledy. " Proč si nás přivolal zpět?" řekli naštvaně. " Moc jste mi chyběli" řekl jsem tak, že jsem se málem rozplakal. Vrhl jsem se jim kolem krku se slzami v očích.

" Omlouvám se. Pomstíme se lidem za to jaké jsou zrůdy!" pronesl jsem. Oba přikývli. " Asi bysme měli zasypat a zavřít naše hroby, ne Jeffe? " pronesl Sinar. " To je fakt" přikývl jsem. Tak jsme zasypali a zavřeli jejich hroby. " Tak půjdeme?" pobídl jsem je. " Kam?" nepochopili. " Hrát si" řekl jsem s šíleným smíchem. Bylo něco málo po půlnoci. Měl jsem svou výbavičku sebou. Nože, sekáčky, pilky, nůžky, a všemožné ve své černé brašně. Rozřízl jsem si ústa do tváří. Krev ta krásná krev stříkala proudem zbarvila mi oblečení i obličej. Oba na mne vyšinutě zírali. Carol si též rozřízla ústa a nakonec i Sinar. Byli jsme dobrá šílená parta psychopatů už tehdy než zemřeli. Uklidil jsem si hračky do své brašny. A celí od krve jsme šli do ulic města. Hrát si s lidmi. Kusy lidských těl a a proudy krve stříkali všude. A my se jen šíleně smáli. V čistém šílenství jsme masakrovali jednoho člověka za druhým. Ten šílený jekot a hrůza v jejich očích se strachem nás ještě více nabudila chtíčem po a pudem je masakrovat ještě více. Jak se marně snažili si zachránit své marné životy. Nádherný masakr těch prohnilých červů jménem lidi. Nakonec na nás naběhla zásahová služba. Jen já zemřel a též si ochutnal smrt protože mé tělo bylo stále živé. Carol a Sinara nešlo zab8t. Protože už mrtvý byli. Nakonec policie zjistila, že jsou oba mrtvý. A, 6e nejdou zabít. Nakonec i já byl oživen . Ze stejného důvodu jako já oživil je.


hřbitov

31. december 2017 at 23:08 | Shadow |  Photography

hroby

31. december 2017 at 23:04 | Shadow |  Photography

Černá Růže

30. december 2017 at 0:08 | Shadow |  Short stories
Přezdívalo se ji Černá Růže. Růže díky jejímu jménu a černá, protože chodila jen v černé. Byla moc smutná a za celý její život tolik bolesti, kterou už nedávala. Tolik toho ztratila. Jestli to vůbec měla? Neměla nic. Avšak našla si pár kamarádů. Měla nejlepší kamarádku a brali se jako sestry. Jenže byla moc nemocná a moc se bála, že svoji sestřičku ztratí. Už ji zemřelo hodně lidí a na lásku a vztahy ne.á vůbec štěstí. Lidè ji zničili a s úsměvem ničili dále a měli z toho velkou srandu. Měla za sebou dost pokusů o sebevraždu. Prožila párkrát svou vlastní smrt. Jedině smrt ji dala to co celý svůj život hledala. Ano jedině ve smrti našla tu volnost od všeho a zapomění na vše a především vytoužený klid po, kterém tolik toužila. Smrt ji vzala dost lidí. Ale oni ji tam nepustili. Při jejím posledním pokusu ji andělé přivedli zpět k životu i s její láskou. Ano její láska je mrtvá. Moc ty odchody bolí. Zemřela ji i přítelkyně na začátku jejich vztahu. Bojí se mít někoho ráda. Její nejbližší umírají. Připadá si jako Anděl Smrti všude kolem ni je bolest, neštěstí a především smrt.

Nechápala to. Proč ji všichni umírají? Ti, které miluje nejvíce? Ti pro které žije? Spíše žila už jsou po smrti, ale její čas prý ještě nepřišel to ji deprimovalo ještě více protože ji z onoho prostoru vždy vykopnou se slovy " Ještě nepřišel tvůj čas" tyto slova nenávidí celým svým srdcem. Chce kurva umřít!! Chce ukončit tu příšernou bolest co ji tam ničí jako žíravina uprostřed nejího těla. Zabíjí ji to. Ví, že ji to jednou zabije její bolest a žal. Její tělo umírá. Chřadne. Umírá jako růže květy ve váze na okně. Jako růže bez vody. Je tak moc zoufalá už neví co má dělat. Zkusila vše, ale marně. Vždy se ji vše posere a ona je tak vyčerpaná. Že svůj boj vzává a nechává své tělo padnout. Avšak hmotné tělo je jen pouhá schránka. Tělo zemře, ale duše ne. Duše si vytvoří novou schránku. Ale taky se ta duše může rozhodnout zda se nechá zničit a přestat existovat či zůstane v astrálu či se znovu narodí. Ovšem toto platí jen pro ty co nejsou proklety. Především pro lidi, protože ten zbytek nepochází z toho lidského světa, takže i kdyby tělo zemřelo tak duše by existovala dále. Navíc ona by se hnrd vrátila je totiž démonický upír.



Další svíce

29. december 2017 at 23:34 | Shadow |  Deep poems
Jsem mrtvá jako duch prolínající temnotu
Jako plamen svíce co zhasíná
Poslouchajíc tu temnoty notu
Světlo s temnotou se protíná

Svíce rudé jako krev vyhasli
Jako vaše životy
Jsem další svíce v pořadí ke smrti mne dohnali
V srdci ostnaté hroty

Srdce puklo jako lebka po ráně ocelovou tyčí
Výhled na ulici a pochmurné domy
Umíráme i když svět se točí
Na zdech prázdnoty rámy

Nemoci spát a uplakaný oči
Když úsměv zemře a tvář nahodí masku
Každý chce být šťastný i když skočí
Při temnèm chladném soumraku

Když hvězdy noční oblohy vyhasnou
A pohltí je tupé denní světlo
Všichni jednou navždy usnou
Mrtvá duše i tělo

Černé mraky nad mým hrobem
A tiché slzy chtěli by téci
Umírat pod temným nebem
Není mi pomoci

Prostě chci umřít


Roztrhaná duše

29. december 2017 at 19:25 | Shadow |  Deep poems
Smutkem a žalem zničená
A se smrtí vdaná
Nešťastně zamilovaná
Cesta je temná a prázdná

Odejít tak, stát se matkou
Zemí a potýkat se z láskou

Mrtvé srdce roztříštěná duše
Plakat sama v koutě tiše
Nebude za mne mše
Srdce prostřela kuše

Tichý pláč co nikdo nevidí
Uplakaný oči mysl bdí

Cigareta v ústech a šedý dým
Pochmurný rým
Neodcházej prosím
Jestli prosit smím

Bolest na duši co svírá hrdlo
Prosím lásko neopouštěj mne to mne zabilo



Černé Slunce

25. december 2017 at 22:07 | Shadow |  Deep poems
Depresivní Černé Slunce
A pořezaný ruce
Lásko zůstaň mi naživu
Jinak si uříznu hlavu

Černá noc nad mou hlavou
Vidět rudou clonu mlhavou
Nikdy jsem se na tebe nevysrala
Do tebe se tehdy zamilovala

A ty do mne? To je ve hvězdách
Chci tě svírat v rukách
Vím jaké to je peklo
Pěkně mne to smetlo

Jako vítr karty ze stolu
A já padám jen dolu
A ty taky vím to
Vidím to

Žij pro mne prosím
Jestli smím?
Bez tebe život nedává smysl
Popletl si mi mysl

Černé nebe nad hlavami
Tak černým závojem tělo zahal mi
Zemřeš ty zemřu já
Mysli na mne a to jak tě miluji




Vánoční příběh

24. december 2017 at 22:19 | Shadow |  Short stories
Seděla tiše celá v černé a čekala na metro. Byli Vánoce. Jela od rodiny za kamarádem u kterého bydlela. V sluchátkách ji hrál Marylin Manson a nudila se na zastávce. Už se viděla doma. Připravila mu krásné Vánoce v gothic stylu. Alespoň se o to snažila. Tramvaj ji v tu dobu už domu nejela ani žádná nočka take musela jako idiot metrem a byla s toho otrávená. Už se těšila na zbytek překvapení pro kamaráda. Dárky od ni se rodině moc líbili, ale už chtěla být konečně doma k zbytku programu. Nechtěla kvůli pozdnímu příjezdu pokazit zbytek večera. Blbý intervaly. Už čeká pomalu čtvrt hodiny a jede ji to až za šest minut a sere ji to, že se musí těch několik zastávek vracet protože ji ta tramvaj už nejede. A pak s bolestí pánve se musí dojít domu. Pak ji zavolal kamarád a přál ji pěkné Vánove. Hned na to ji přijelo metro takže musela ukončit hovor. Pak ji od metra nejela opět žádná tramvaj tak musela zkusit svou fotografickou paměť. Tak šla. Nanonec trochu zabloudila, ale nakonec se domu dostala. Pak si s kamarádem začali dávat dárky a budou se dívat na jí připravené filmy. A překvapení se mu moc líbilo. Připravila jim gothic vánoce. Ano jsou to gothici. I do metalu. A trochu do punku. Ale to je jedno. Dárky se mu líbíli. Mají bílí stromeček a s rudými a černými ozdobami a bílími vločkami. A světýlka a rudé řetězy. Moc se mu to líbí. Chtěla mu udělat příjemné a krásné vánoce když je vlastně dle jeho slov hezké prakticky nikdy neměl tak dostala nápad mu udělat krásné vánoce. I přes menší komplikace se nakonec povedli dle plánu. :-) Všem přeji hezké Vánoce a Svátky a příjemný Slunovrat :-) Vaše Shadow


House on street

24. december 2017 at 16:54 | Shadow |  Photography

Slunce

24. december 2017 at 12:05 | Shadow |  Deep poems
Slzy chtěly by tèct
Není kam utéct
Slunce zapadá blíží se noc
Potřebuji pomoc


Každý mi říká bojuj
A hlavně žij a ze života raduj
Ale smích se vytratil
A mé srdce si ztratil

Bojovat pro co?
Štěstí je co?
Vzal jsi mi srdce
A rozdrtil ho prudce

Slzy tečou po tvářích
Chci se ztratit v polárních zářích
Ztratit se v mlze a být neviditelná
Raději býti mrtvá než zamilovaná


Zima kolem mne i ve mne
Tak zabij mne pomiluj mne
Lásko tato rána je nejhlubší
Když srdce pro tebe buší

Bolest co nejde popsat slovy
A co vy?
Jen se tiše smějete




Black wolf Vánoční mikro creepypasta

23. december 2017 at 22:59 | Shadow |  Creepypasta
Vždy když jsem šel spát tak se nad mou postelí objevoval ten divný černý stín s bílíma očima. Zrovna byl den před proklatými Vánocemi a já ani po práškách na spaní nemohl usnout. Byla tu noc zima a mráz. Kolem mých oken se lemovala hustá mrazivá mlha, přes, kterou nebylo nic vidět. Měl jsem pocit, že mne z toho okna z té hustè mlhy něco sleduje. Ne, že bych se úplně bál, ale byl to velmi divný pocit. Ležel jsem tak v posteli a sledoval tu mlhu jako v tranzu. Zapálil jsem si cigaretu a přemýšlel jsem proč mne ta blbá mlha tak znervozňuje když je to jen mlha. Ale pak se objevil ten rudý záblesk až jsem nadskočil z postele a málem jsem dostal infarkt jak jsem se lekl. Zvýšil se mi tep a zrychlil dech. V mlze se začali objevovat rudè stíny s bílíma očima, ale i černé stíny ve tvaru snad vlků? Vůbec jsem to nechápal a připadal jsem si jako naprostý blázen. Ale když po této noci na Vánoce o tom mluvila celá vesnice tak jsem si přestal připadat jako magor, protože tudíž hráblo nám všem, ale nikdo netušil co to bylo. Ale já cítil, že to byli vlci. A hlavně ten jeden černý vlk mi nedal spánku. Ano mělo to tvar vlka. I když mne to děsilo tak mne to i vzrušovalo. Konečně v této díře začíná sranda. Konečně se tu začíná něco dít. Tento den je už od začátku divný a temný. Nevím proč mám tyto pocity a myšlenky, ale je to divné. Vůbec to nechápu co se semnou děje. I přes den byla mlha, ale bez těch stínů. Všichni na ulicích měli stejnè prázdné pohledy jako by nic nevnímali kolem sebe. To jsem jediný kdo je takový? Ne nejsem. Jsem jako oni. Prázdný....

Heart of Angel

23. december 2017 at 19:16 | Shadow |  Angels story
Byla nádherná. Mělá krásné havraní vlasy a černá křídla. Byla anděl. Kdysi byla hodná a milá, ale po smrti své lásky se z ní stal padlý anděl. A moc smutný. Začala škodit lidem za to, že ji zabili její lásku. Ve válce mezi nebem a zemí ji zabili jejího přítele a tak se ji začalo přezdívat Zloba. Ano stala se z ni Zloba. Krutý a necitelný anděl. Cítila jen bolest a nenávist vůči lidem. Země zažívala jeji zlobu a hněv. Hurikány, potopy, tornáda, zemetřesení výbuchy sopek. Jak se říká nechceš naštat to co nechceš. Ano tyto slova jsou pravdivá. A lidstvo naštvalo co nechtěli. Ji. Ano ničila lidská obydlí a katastrofamy i jejich životy. Začala jim brát jejich milované. A k tomu se z ni stal Anděl Smrti. Takže smrt byla všude. A kdo se ji snažil bránit v týrání lidstva ten zemřel a bylo jedno kdo to byl. Její bolavé srdce se začalo mstít ve velkém stylu. Její nenávist přesahovala snad všechny hranice. Byla moc smutná a chtěla aby každý cítil její ukrutnou bolest s ni. Ano bolavè srdce dokáže divy. Rozhodla se postupně zničit lidstvo. Spojila se s Ďáblem, který měl časem stejný cíl. Ďábel její hněv podporoval a při tom se moc bavil. Přeci jen v jejich světě je hrozná nuda.

Mstila se kudy chodila. Tolik ji chyběl. Tolik ho milovala. Stále na něj myslela. Blbý lidi ji jo zabili ve válce tak teď zažívají její bolest a žal. Válka. Zkurvenà válka. Kdyby obě strany nebyli blbý tak by její lšska žila. Tolik se trápila. Moc ji to ničilo. Chtěla vše živé zabít a zničit. Jak lidi tak i každého kdo mohl za jeho smrt. Krutý časy přišli na světy. Vše živé i neživé cítilo jeji bolest a žal. Brala ostatním vše jako oni vzali ji to jediné proč žila. Bez něj je jako mrtvola bez duše a smích se přenesl v pláč. Plakala kudy chodila. Ničila vše co potkala po cestě. Tolik trpěla. Tolik ji to ničilo. Létala v černé noční obloze. Chtěla být sama. Neměla na nikoho náladu. Jelikož v jejich světě neexistují hřbitovy a z nich po smrti se stane prach tak mu nemohla ani chodit na hrob. Prostě přestal existovat. Vypařil se jak to u nich chodí. Nakonec se nechala zničit...







Dark prince úvod

23. december 2017 at 14:01 | Shadow |  Dark prince

Byl to temný princ zabívají se černou magií. Żil sám v horách v opuštěnèm hradě. Měl černou kočku s rudýma očima a žil v hradě s dèmony. Kolem něj se motaly netopýři i hadi. A všechny možné bytosti. Byl nekrofil a nekromant. Rád spal s právě pohřbenými dívkami. Byl správně zvrhlý a zvrácený. Měl šílenou a zvrácenou mysl. Miloval temnou pochmurnou hudbu, ale i vážnou. Kolikrát hrával na starý klavír ve svém hradě svou temnou melodii své temné duše. Miloval milování se s dívkami ve svém paláci. Vždy si nějakou vyhlídl a unesl ji pomiloval se s ni a pak ji obětoval na svém rituálním místě ve sklepení svého hradu. Miloval temnou vášnivou romanci. I přes to, že byl zvrhlý dalo by se říci, že nebyl zlý. I když měl zvrhlý zvyky tak uměl i milovat, ale zatím nenašel tu pravou. Už párkrát zamilovaný byl, ale nevyšlo mu to. Nějak se z toho dostal, ale stejně mu to bylo líto. Snažil se působit krutě , ale v nitru byl někdy až moc citlivý. Každou chvíli měl jinou náladu. I když žil sám toužil po lásce, která by mu vydržela. Dalo by se říci, že sexem s různými dívkami si snažil na chvíli cítit míň osaměle. Neměl moc rád samotu, ale občas ano, ale to každý. Byl osamělý a tak se snažil aspoň na chvilky nebýt až tak sám. Život a samota ho nudili. Potřeboval nějakou náplň svého života, kterou uspokojoval sexem, ale svým způsobem mu to nedávalo úplný smysl života. Přeci jen život není jen o sexu, ale o bolestech i štěstí.

Angel

23. december 2017 at 1:56 | Shadow |  Angels story

Byla temná zimní noc když seděděla v lese a při světle luceren psala básně svého smutku. Plakala. Byla moc smutná. A tak jednou tam tak opět seděla když uslyšela něčí kroky jak v jejich zádech zakřupali větve stromů. Prudce a vylekaně se otočila za praskotem. Ve svitu luceren se zjevila starší mužská tvář s mladou duší a tak zvláštním jasem v očích a tak čistou energií. Najednou se přestala bát a přestala plakat. Najednou se ji rozbušilo srdce a zatajil dech. Jako v transu pozorovala toho muže před sebou. Měl tak léčivou energii jako anděl. Ano ten muž musí být anděl co ji právě vzal pod svá ochraná křídla. Jako by ji nabízel pomoc bez jediného slova. Ano tento muž nemusel ani promluvit aby věděla, že od teď je její anděl strážný a ochraná ruka. Jeho energie je svatá. Položil ji ruku na rameno a ona cítila to teplo. Srdce ji bušilo jako o závod. Ale pak se to uklidnilo. Ona se uklidnila. Ze sekundy na sekundu . pověděl ji, že též píše. Spřátelili se přes poezii a řádky veršů do vzduchu. Zamiloval si její poezii a ona jeho. Dokázali navzájem číst mezi řádky.

Byla moc ráda, že se poznali a spřátelili. On ji zvedl lehce ze dna jen tím, že existuje. Tento muž je moc hodný a laskavý. A skromný. Moc si tu dívku oblíbil a ne jen její básně, ale i její bolavou duši. Má ji opravdu rád a ne jako všichni blbými kecy bez skutků. Takový lidi by měli žít . Ale kdyby nebylo sviní tak by tyto lidé nebyli tak vzácní jako on. Chodili spolu na procházky a zval ji když mohl a byl zrovna v tom městě kde bydlela. On nežije přímo v tom městě jako ona, ale v okolí toho města. Mají se velmi rádi. Píše o ni básně. Andělé existují...


On je prostě rozkošný

22. december 2017 at 21:55 | Shadow |  Photography

Where to go next